Na severovychod podruhe, tentokrat za momiky a zoborozci
S velkym zpozdenim musime i my napsat, jak jsme stravili Vanoce. Nezustali jsme v Kolkate, ale vydali se na sever do studeneho Dilli, kde nas spolecne s kamaradem Vaskem Pouskou pod sva kridla prijala Nora s Antuem a my spolecne s nimi oslavili stedry vecer. Nekonalo se sice zadne zpivani koled pod stromeckem jako v Cechach, ale zato vecere byla bozsky vyborna.
Se shanenim surovin byl sice zpocatku trochu problem, ale nakonec strouhanka na smazene rizky (rybi ci panirove), kvasnice na vanocku, majolka i kysele okurky na salat byly :-) A tesne po Vanocich jsme v Indii privitali rodice, kteri prozili a protrpeli nasledujici cestu s nami.
Bengalsko
Od Nory z Dilli jsme se vratili na par dni do Kolkaty, odkud jsme si udelali vylet do Bisnupuru. Ondra tam uz kdysi byl, pro me to ale byla novinka. Bisnupur je sice sedesatitisicove mesto, pusobi ale spis jako vesnice a hlavni zdejsi zajimavosti jsou zname terakotove chramy, rozesete po meste. Bisnupur byl hlavnim mestem dynastie Mallu, ktera vladla v casti Bengalska od 16. do pocatku 19. stoleti. Chramy vznikaly hlavne v 17. a 18. st. a povazuji se za nejlepsi ukazku klasickeho stylu bengalske architektury. Chramy jsou krasne zdobene a steny vetsinou pokryvaji drobne postavicky z deje Ramajany a Mahabharaty. Terakota v slunicku krasne zari a je neobycejne fotogenicka :-)
Dalsi zajimavosti tohoto kraje je zvlastni bohyne Cinnamasta, ktera zde ma svuj chramek. Jeji jmeno doslova znamena “ta s useknutou hlavou”. Je bezhlava, hlavu, kterou si sama svym mecem usekla, drzi v ruce a z krku ji strika krev na tri strany – do ust sve vlastni hlavy a do ust dvou jejich zenskych spolecnic, stojicich vedle ni. To pry z toho duvodu, aby je nakrmila.
V Bisnupuru lze take koupit proslule bankurske hlinene konicky a balucarske sari. Sari jsme neporizovali, zato konicci (prodavaji se po parech) uz stoji v nasem kolkatskem bytecku v knihovne.
Na Silvestra jsme opet v Kolkate spolu s pisnickami baula Haradhona a s cervenym vinem privitali novy rok. A prvniho ledna jsme se vypravili na sever do Dardzilingu. Tam jsem se obzvlast tesila na vyhledy, protoze pri minule navsteve pred dvema a pul roky jsme meli uplnou pradelnu, jen jedno puldne prestalo prset a otevrel se nam pohled na protejsi svah… Tentokrat nam ale stesti pralo (v lednu to snad ani jinak nejde) a videli jsme nejen protejsi svahy, ale i Kancendzongu, treti nejvyssi horu sveta (ktera tvori hranici mezi Indii a Nepalem). Jen Everest se nam neukazal.
Dardziling je velmi prijemne misto v horach (ma pres 2000 metru n.m.), neni se cemu divit, ze se sem Britove za sveho panstvi v Indii behem horka jezdivali zchladit. Take tady zalozili tradici cajovych plantazi, kterym se tu velice dari, a dardzilingsky caj je dnes povazovan za jeden z nejlepsich – musime potvrdit :-) Sezona trhani a zpracovani caje pro rok 2007 skoncila uz nekdy v listopadu, takze jsme nemohli prihlizet otrhavani, rolovani ani fermentaci. Caj jsme si ale nakoupili.
Dardziling je take jednim z indickych center uprchliku z Tibetu, kteri byli nuceni v roce 1959 po nasilnych intervencich Cinanu do Tibetu opustit svoji zem. Zalozili si zde svepomocne uprchlicke centrum, kde vyrabi a prodavaji nejruznejsi veci od malych pranicek az po nadherne a pracne koberce. Takovemu cloveku, jako jsme my, turisti, pak ani navsteva jejich centra neprijde tak vlezla, jako kdybychom nakukovali nekomu domu. V centru je krome dilen jeste domov pro stare, sirotky a skola.
Ve meste je i mala zoo, kde chovaji hlavne himalajska zvirata, ktera snesou mistni zimu. Z nich je nejvzacnejsi ohrozena panda cervena a snezny levhart. Vedle zoo je zajimavy i mistni horolezecky institut. Tady je mozne videt plastickou mapu himalajskych vrcholu nebo vybavu horolezcu, kteri se vydavali na kopce v prubehu celeho 20.stoleti. Do sbirek samozrejme patri i veci Tenzinga Norgaye a Edmunda Hillaryho, o jehoz smrti nedavno probehla zprava ve vsech novinach.
Kazdopadne Dardziling je prijemne a pomerne neturisticke misto. Clovek si konecne po vsech tech rejzickach da i neco z tibetske kuchyne – krome rozsirenych coumejnu i vyborne a hojne objednavane momiky (plnene knedlicky) nebo nudlovou polevku thukpu. Vsechno je take o dost mene palive nez na “jihu”. Jen k tombe, prosnemu, za tepla servirovanemu pivu jsme se nedostali.
Sikkim
Z Dardzilingu, ktery lezi porad jeste v Zapadnim Bengalsku, jsme vyrazili dal na sever do Sikkimu. Pro vstup do Sikkimu potrebuje bezny cestovatel (rozumi se cizinec) povoleni, o ktere se da pozadat v Dardzilingu nebo treba v Kolkate, lze to pry i v Praze (to ale clovek dostane indicke vizum poradne zkracene). My si ho vyridili uz v Kolkate, bylo hotove behem jenoho dne a stalo nas jen jednu fotku na osobu.
V Sikkimu jsme se rozhodli prozkoumat okoli maleho mestecko Pelling, ktere je v soucasnosti slibne se rozvijejici cetrum hotylku, prijde mi, ze je jich tam vic nez domku mistnich lidi. Jednim z nejviditelnejsich rozdilu, jimiz se indicke severni staty, jako je treba Himacal prades nebo prave Sikkim, lisi od zbytku Indie, je napadna pritomnost buddhismu a tedy take buddhistickych chramu – gomp.
A protoze jsme byli v Himalajich, museli jsme si take udelat pesi vylet po mistnich kopeckach. Za dva dny jsme se prosli ke gompe Pemajangtse, podivali jsme se na zbytky davneho hlavniho mesta Rabdentse a nakonec jsme si protahli poradne nohy pri pomerne prudkem sestupu a vystupu k posvatnemu jezeru Khecopalri. Dalsi den jsme si pak mileradi 0odpocinuli :-)
V Sikkimu, stejne jako v Dardzilingu, je na rozdil od Kolkaty poradna zima (ale obvykle nad nulou), nejenze se clovek nekoupe ve studene vode, pokud nemusi (nekdy se radsi nemyje vubec), ale i spi ve flisce a rano a vecer chodi v bunde. Neni to asi tak tragicke, ale my jsme za tech par mesicu v teplych krajin znacne precitliveli…
Cestou z Pellingu jsme si jeste udelali zastavku v horkych sirnych pramenech. Prameny lezi tesne u reky Tisty a do teplych jezirek, ktera tvori, se nasklada pomerne slusne mnozstvi Indu. I my jsme se pridali (zeny do zenskeho jezirka a muzi do muzskeho) a osvezili se svezi vuni puklych vajicek…
Asam
A nakonec – proc jsem tenhle clanek tak divne pojmenovala? Protoze jsme se znovu vydali do Kazirangy a tentokrat nas cekalo velke prekvapeni v podobe velkeho ptaka zoborozce (presneji: dvojzoborozce zlutozobeho). Byli nazivo a byli dva! Ondra videl i mensiho zoborozce beloliciho…
A novi byli take pelikani. Jinak jsme videli uz bezna zvirata jako slony, nosorozce, buvoly, lednacky, orly, no proste normalka :-)
Nove jsme se na radu naseho kazirangskeho pruvodce Gogoie svezli lodkou po Brahmaputre. Brahmaputra je obrovska reka, prestoze ted v lednu tece podle meho odhadu tak polovicnim proudem, nez jak to umi v lete. To jsme mohli videt v Guvahati, kde jsme se plavili pres Brahmaputru na ostrov Umananda. V lete (pri nasi minule ceste) se ostruvek ztracel v mohutnych virech siroke reky (Ondra samozrejme tenkrat nevahal a skocil do reky… jestli to o nem nevite, on se koupe v kazde louzi), ted v zime jsme museli tak polovinu koryta projit pesky, nez jsme se dostali k vode a prevozu, uz ale nebyla moc na koupani (mene vody = vic spiny a bordelu). Gogoi, ktery se vyborne vyzna ve zviratech a v ptacich a sam zastavi dzip (ktery ridi), kde je potreba, nas prekvapil, kdyz pravil, ze je take herec. Jako dukaz nam o den pozdeji venoval CDcko s nejakym asamskym (napohled beckovym) filmem, v nemz pry hraje. Ted sice nemame moznost, ale doma se urcite podivame :-)
T
