42. Karnatacke kameni – Sravanabelgola a Hampi

Vidjagiri a schody vzhuru (vykukuje tam Bahubali):

Bahubali:

Verici delajici pudzu a medituji pred Bahubalim, pro obeti se pouziva mala soska pred jeho nohama (druhe foto):

Stavby na Vidjagiri:

Mensi z kopcu, Candragiri (v pozadi na predchozi fotce):

Tirthamkara:

O Hampi nechystame zadny specialni prispevek, takze trochu povidani k fotkam neuskodi. Hampi je soucasne jmeno pro vesnici, jez se nachazi uprostred rozlehlych ruin byvaleho hlavniho mesta stejnojmenne rise Vidzajanagar, ktera byla od poloviny 14. stoleti hlavni mocnosti v Jizni Indii. Jeji pad prisel pomerne nahle po vojenske porazdce alianci dekanskych sultanu v roce 1565. Prestoze rise ve zmensene podobe eistovala jeste dalsich sto let, samotne hlavni mesto bylo rozvraceno a nebylo znovu osilno az do modeni doby. Tehdy vznikla vesnice Hampi Bazar, ktera z velke casti vyrostla ve starych ruinach jednoho z nekolika rozsahlych vidzajanagarskych trzist. Zbytek ruin rozesetych po mnoha desitkach kilometeru ctverecnich pak byl postupne konzervovan, nektere stavby byly opraveny, ale celkove je Vidzajanagar stale temer pusty a liduprazdny a zachovava si neuveritelne tajemnou atmosferu. Prispiva k tomu i charakter krajiny – strme kopce a giganticke hory svetle zluteho kameni a mezi nimi v udoli zelene dzungle palem a ryzova policka. A mezi tim vsim vsude kam jen oko pohledne zbytky davno opustenych staveb (hlavne chramu ruznych velikosti a trzist) casto na velmi pitoresknich mistech. Kdybych jeste nekdy pripravoval dobrodruzstvi pro draci doupe, tohle opustene a polorozborene hlavni mesto mocne rise s mnoha tajmenymi zakoutimi by bylo urcite vynikajici kulisou.

Nyni je Hampi velkym turistickym lakadlem a prijizdi sem mnoho cizincu a take Indu. Diky tomu ozily i nektere davno opustene hramy. Zde uctivani Hanumana.

Vsimnete si obrysu maleho chramu na hrebeni:

Oblasti byvaleho Vidzajanagaru proteka jedna z hlavnich jihoindickych rek, Tungabhadra. Pred desti je to poklidna reka, ale kdyz je velka voda, musi to byt mezi temi kameny opravdu velka sila.

Jeden den jsme si pujcili rovrzana kola a udelali si vylet po okoli.

Krome obhlidky vzdalenejsich ruin bylo v planu i dvojnasobne prekonani reky, ktere se odehralo velmi dobrodruzne v male kruhove lodicce z rakosi potazne podehtovanym platnem (jedna je videt taky vpravo dole na druhe fotce reky vyse).

Jak vidite, nejezdi an nich jen lide nebo kola, ale zcela bezne take motorky – coz jsme prijmali trochu s neduverou.

Nakonec to ale nebyl vubec zadny problem.

Prejezd byl bez problemu a v dalce uz jsme mohli videt take dalsi cil nasi cest, Hamunanuv chram na vrcholku kopce, k nemuz vedou bile lemovane schody.