Sravanabelagola a dziniste
Do Sravanabelagoly, snad nejslavnejsiho poutniho mista dzinistu, jsme prijeli uz za tmy. Byl zrovna jeden ze zde cetnych vypadku proudu, takze nas prvni dojem byl velmi temny a taky mokry, nebot prichazejici monzun se jiz zacal ohlasovat obcasnymi slejvaky. Jak jsme tak tapali ve tme a hledali dzinisticke ubytovaci centrum, ohledli jsme se obcas pres leve rameno – cernocernou temnotou tam kamsi vzhuru vystupovala linie svetel. Jako by tu provozovali nocni lyzovani…
Az rano se osvetleny vlek promenil v cestu k osvicenemu dzinistickemu hrdinovi – presneji receno v 640 schodu vytesanych do hole skaly. Od casnych ranich hodin po nich den co den vystupuje zastup poutniku, vsichni bosi, jak je v Indii na posvatnych mistech zvykem.
Na vrcholu skaly je otevreny dzinisticky chram a uprostred jeho zdi stoji ten, za kterym sem jezdi dziniste az ze severni Indie – Bahubali.
Bahubaliho socha z bile zuly pochazi z 10. stoleti, je 16 m vysoka a je to udajne nejvetsi monoliticka socha na svete. Je krasna, elegantni a tak nejak cista a ticha, jak se tak tyci oproti modre obloze, vysoko nad kazdodenni indickou vravou. Znazornuje osvobozeneho Bahubaliho, dzinistickeho prince, ktery svedl se svym bratrem vitezny boj o moc, jen aby si nasledne uvedomil marnost a fales slavy, bohatstvi i sveta a odesel meditovat do lesu. Casem kolem jeho stojici postavy vyrostlo mraveniste a jeho nohy obrostly liany. To vsak Bahubaliho nevyrusilo, vytrval, az skrze meditaci dosahl nejvyssiho vedeni a vysvobozeni z kolobehu znovuzrozovani. Socha ho zachycuje prave v okamziku vysvobozeni – naprosto zklidneneho, dustojneho, vzdaleneho.
Dzinismus vznikl v Indii zhruba ve stejne dobe jako buddhismus, tj. v 6. stoleti pr. n. l., a v leccem se buddhismu podoba. Na rozdil od buddhu ci bodhisattvu vsak uznava tzv. tirthankary, ”stavitele brodu” mezi nasim svetem a nirvanou, jichz se v kazdem kosmickem veku rodi 24 a kteri vzdy znovu obnovuji dzinistickou nauku a vyucuji dzinistickou cestu k vysvobozeni. Tirthankarove jsou v dzinistickych chramech nejcastejsimi objekty ucty.
Ritualy a uctivani idolu v chramech ovsem podle dzinistu k vysvobozeni nestaci. Chcete-li dosahnout dokonaleho vedeni a vyvanuti ze sveta strasti a pomijejicnosti, nezbyva nez stat se dzinistickym mnichem a vydat se cestou striktniho nenasili vuci vsem tvorum. Prisna dieteticka i jina pravidla mnisskeho zivota vas povedou k postupnemu odpoutavani se od sveta, ktere je skutecnym dzinistickym idealem. Dzinisticti mnichove a mnisky ziji extremne asketickym zivotem – ji napr. jen jedno jidlo denne (o ktere navic nesmi pozadat, musi cekat, az jim nekdo neco ze sve vule da). Krome obdobi destu cely rok pesmo putuji z mista na misto, v indickem podnebi se nesmi koupat, nesmi si casto prat saty. Nevlastni nic krome nadoby na vodu a kostatka z pavich per, jimz pred sebou umetaji cestu, aby omylem nezaslapli nejaky drobny hmyz. Digambarsti mnichove (doslova “vzduchem odeni”, prislusnici jedne ze dvou hlavnich dzinistickych vetvi) se dokonce zrikaji vlastnictvi jakehokoliv satu a chodi uplne nazi. Pri iniciaci do mnisskeho stavu si novicove i novicky musi sami vytrhat vlasy. A zadoucim zakoncenim mnisskeho zivota (ke kteremu nekteri cas od casu opravdu dospeji) je dobrovolne vyhladoveni k smrti - pozvolne, peclive rizene a sledovane komunitou, mimoradne ctene a udajne mirumilovne a krasne.
Mnichove a mnisky maji ve Sravanabelagole vyhrazene misto u Bahubaliho nohou. Tam tise sedi a rozjimaji, zatimco dzinisticti laikove maji o kus dal vlastni vyznaceny prostor s nizkymi stolky, na nichz z ryze, sladkosti, minci a dalsich obetin vytvareji ritualni obrazce.
Je zajimave, ze ackoliv dzinistickym idealem je naproste vzdani se svetskych pozitku a dzinisticti mnichove jsou extremne asketicti, laikove naproti tomu patri k nejbohatsim (a take nejvzdelanejsim) vrstvam indicke spolecnosti. Procentuelne je dzinistu v Indii zanedbatelne mnozstvi, presto je jejich komunita velmi viditelna a vyznamna, povestni jsou kuprikladu jaipursti dzinisticti obchodnici s diamanty a drahymi kameny. A nutno taky dodat, ze pobyvani mezi dzinisty byva balzam na dusi znavenou prilis hlasitym, barevnym, prebujelym hinduistickym stylem zivota. Ve Sravanabelagole jsme se napriklad ubytovali hned napoprve a aniz bychom smlouvali, ackoliv obvykle obejdeme tak pet, sest hotelu a hadame se casto dost nevybirave…
Ve Sravanabelagole je krome Bahubaliho mnoho dalsich dzinistickych chramku, slepeji tirthankaru a dalsich posvatnych mist. Nektere z nich jsou po ceste k Bahubalimu,
nektere pak na protejsim kopci, na ktery vedou podobne rozpalene schody a ze ktereho je mimo jine na Bahubaliho krasny vyhled.
Na tomto druhem kopci je take jeskyne, ve ktere pry dobrovolne vyhladovel maurjovsky cisar Candragupta, ktery vladl velke casti Indie na prelomu 4. a 3. st. pr. n. l. Jeste mnoho stoleti po teto udalosti mel dzinismus v (obzvlaste jizni) Indii obrovsky vliv a prispel k formovani mistni kultury, mistnich jazyku i jejich literarnich tradic. Sravanabelagola je pusobivym dokladem techto zlatych dob.
K.
