Prichod noveho vedomi
Kousek od byvale francouzske kolonie Pondicherry na vychodnim pobrezi Indie pracuje uz ctyri desetileti mezinarodni skupina lidi na tom, aby se na zemi zrodilo nove vedomi a nastala vselidska jednota.
V navaznosti na uceni bengalskeho svetce Sri Aurobinda zalozila jeho nasledovnice Mirra Alfassa (nazyvana ale nejcasteji jen Matka) pamatneho roku 1968 mestecko Auroville, ktere se melo stat mistem, kde se budou setkavat lide z celeho sveta a v miru pracovat na vlastnim duchovnim rozvoji, cimz prispeji k zrozeni noveho vyssiho druhu vedomi (coz je cil, ktery svym charakterem dobre zapada do opojneho duchovniho optimismu sedesatych let). Prave toto zrozeni noveho vedomi ma vystihovat chram Matrimandir, ktery stoji v samotnem stredu planovaneho mesta (viz fotka). Jedna se o velkou kouli pokrytou zlatymi platy, ktera se jakoby vynoruje ze zeme. Nejedna se ale o pouhe naivni vyobrazeni noveho vedomi. Architektonicky plan teto stavby je nabity symbolickymi vyznamy. Pocet a smerovani piliru, vnitrni prostor s kristalovou kouli ve stredu, na kterou sviti slunecni paprsky smerovane velkym zrcadlem na vrcholu, okolni meditacni mistnosti i planovane zahrady – to vsechno ma svuj vyznam a nejakym zpusobem odkazuje k hlavnimu cili existence Auroville.
Tohle vsechno se kazdy navstevnik Auroville dozvi vlastne povinne po prijezdu do navstevnickeho centra, kde musi (pokud se chce dostat na dohled Matrimandiru) shlednout asi desetiminutovy instruktazni film. Potom dostane propustku a muze jit na vyhlidku. Dovnitr chramu se da ale dostat jen po predchozi domluve a nekolika dnech cekani, coz se nam nepodarilo. Tak jsme se museli spokojit s timto pohledem:
Auroville funguje jako dobrovolna organizace, ktera spravne spada pod Indickou vladu, ackoliv podle puvodniho Matcina planu (ktery prijala za svuj take OSN) to melo byt uzemi, ktere nepatri nikomu konkretnimu, ale lidstvu jako celku. Idealem a vlastne i duchovni cestou mistniho obyvatele je spolecna prace smerujici nejprve k promene vlastniho vedomi a v konecnem planu i k promene lidstva jako celku. Konkretni prace muze vypadat ledasjak – uceni v mistnich skolach, prace na zalesnovani krajiny, ekologicke zemedelstvi, rukodelna prace, pocitacove programovani… Ackoliv k naplneni puvodni predstavy o dvacetitisicovem meste schazi jeste mnoho, Auroville rozhodne prispel k vyrazne promene zdejsi krajiny k lepsimu.
Na jeho uzemi dnes ziji asi tri tisice lidi z vice nez 60 zemi sveta (to vsechno a jeste mnoho vic se dozvite v pomerne dobre udelanem muzeu) a vypada to tam spise jako na vesnici. V krajine jsou rozesety desitky ruznych vesnic s optimistickymi nazvy (jako “Usilovani”, “Pevny” a podobne), ktere se soustredi na ruzne projekty.
Cele misto pusobi privetive a pohodlne, ale clovek se pri konktaktu s Aurovillem neubrani jistemu podezreni. Behem cele navstevy jsme se prakticky nesetkali s zadnymi mistnimi lidmi (coz mohla byt do velke miry nase chyba), nikde jsme neziskali jine nez oficialni informace (v budove organizace v Pondicherry jsme narazili na napis: “kdyz nemate nic pekneho, co byste navstevnikum o Aroville rekli, radeji mlcte”), styk s tiskem probiha jen pres oficialni tiskove centrum, vsude se zda vladnout pevna disciplina a poradek (coz je na Indii velmi neobvykle, ale rozhodne se nada rict, ze by to bylo spatne). Pochybnosti vzbudila take kontroverze ohledne noveho zivotopisu Sri Aurobina z pera jednoho (dnes uz byvaleho) clena Auroville, o kterem jsme se dozvedeli z dalsiho letaku. Na nem vedeni mesta odsoudilo spis jako nactiutrhacny a vyzvalo k zabraneni jeho sireni a k niceni dostupnych exemplaru. To je podezrele, ackoliv na druhou stranu si dovedu predstavit, ze se skutecne muze jednat o nactiutrhacny pamflet nejakeho pisalka touziciho po lacine popularite. Nevime.
Vlastne jsme toho o Auroville moc nezjistili. Krome vnejsi fasady, ktera vypada pekne, a evidentnich uspechu, jako jsou napriklad skoly, nemocnice a zalesneni kdysi pusteho uzemi (pry vysazeli jeden a pul milionu stromu), jsme nevideli vlastne nic. Zminovane trhliny ve fasade ale vzbuzuji jista podezreni, ktera ovsem nedokazeme ani potvrdit, ani vyvratit. Pravdu odhali asi az prichod noveho vedomi.
oh
PS: Jeste jsem se zapomnel zminit o dynamizovane vode, ktera v Auroville tece z kohoutku. Na zaklade vedeckych vyzkumu dospeli k zaveru, ze voda, skrze kterou vybruji tony vazne hudby, nebo jeste lepe posvatnych mater, ziskava zcela unikatni vlastnosti a cistotu. Jeji dynamizovanost dokonce vycislili na 25 tisic A (ma to byt takove A s krouzkem nahore, ale nedokazu ho napsat). Pili jsme ji, ale nejaky zvlastni rozdil jsme necitili. Asi vybrujeme v jinych jednotkach.
