Na severovychod podruhe, tentokrat za momiky a zoborozci
S velkym zpozdenim musime i my napsat, jak jsme stravili Vanoce. Nezustali jsme v Kolkate, ale vydali se na sever do studeneho Dilli, kde nas spolecne s kamaradem Vaskem Pouskou pod sva kridla prijala Nora s Antuem a my spolecne s nimi oslavili stedry vecer. Nekonalo se sice zadne zpivani koled pod stromeckem jako v Cechach, ale zato vecere byla bozsky vyborna.
Se shanenim surovin byl sice zpocatku trochu problem, ale nakonec strouhanka na smazene rizky (rybi ci panirove), kvasnice na vanocku, majolka i kysele okurky na salat byly :-) A tesne po Vanocich jsme v Indii privitali rodice, kteri prozili a protrpeli nasledujici cestu s nami.
Bengalsko
Od Nory z Dilli jsme se vratili na par dni do Kolkaty, odkud jsme si udelali vylet do Bisnupuru. Ondra tam uz kdysi byl, pro me to ale byla novinka. Bisnupur je sice sedesatitisicove mesto, pusobi ale spis jako vesnice a hlavni zdejsi zajimavosti jsou zname terakotove chramy, rozesete po meste. Bisnupur byl hlavnim mestem dynastie Mallu, ktera vladla v casti Bengalska od 16. do pocatku 19. stoleti. Chramy vznikaly hlavne v 17. a 18. st. a povazuji se za nejlepsi ukazku klasickeho stylu bengalske architektury. Chramy jsou krasne zdobene a steny vetsinou pokryvaji drobne postavicky z deje Ramajany a Mahabharaty. Terakota v slunicku krasne zari a je neobycejne fotogenicka :-)
Dalsi zajimavosti tohoto kraje je zvlastni bohyne Cinnamasta, ktera zde ma svuj chramek. Jeji jmeno doslova znamena “ta s useknutou hlavou”. Je bezhlava, hlavu, kterou si sama svym mecem usekla, drzi v ruce a z krku ji strika krev na tri strany – do ust sve vlastni hlavy a do ust dvou jejich zenskych spolecnic, stojicich vedle ni. To pry z toho duvodu, aby je nakrmila.
V Bisnupuru lze take koupit proslule bankurske hlinene konicky a balucarske sari. Sari jsme neporizovali, zato konicci (prodavaji se po parech) uz stoji v nasem kolkatskem bytecku v knihovne.
Na Silvestra jsme opet v Kolkate spolu s pisnickami baula Haradhona a s cervenym vinem privitali novy rok. A prvniho ledna jsme se vypravili na sever do Dardzilingu. Tam jsem se obzvlast tesila na vyhledy, protoze pri minule navsteve pred dvema a pul roky jsme meli uplnou pradelnu, jen jedno puldne prestalo prset a otevrel se nam pohled na protejsi svah… Tentokrat nam ale stesti pralo (v lednu to snad ani jinak nejde) a videli jsme nejen protejsi svahy, ale i Kancendzongu, treti nejvyssi horu sveta (ktera tvori hranici mezi Indii a Nepalem). Jen Everest se nam neukazal.
Dardziling je velmi prijemne misto v horach (ma pres 2000 metru n.m.), neni se cemu divit, ze se sem Britove za sveho panstvi v Indii behem horka jezdivali zchladit. Take tady zalozili tradici cajovych plantazi, kterym se tu velice dari, a dardzilingsky caj je dnes povazovan za jeden z nejlepsich – musime potvrdit :-) Sezona trhani a zpracovani caje pro rok 2007 skoncila uz nekdy v listopadu, takze jsme nemohli prihlizet otrhavani, rolovani ani fermentaci. Caj jsme si ale nakoupili.
Dardziling je take jednim z indickych center uprchliku z Tibetu, kteri byli nuceni v roce 1959 po nasilnych intervencich Cinanu do Tibetu opustit svoji zem. Zalozili si zde svepomocne uprchlicke centrum, kde vyrabi a prodavaji nejruznejsi veci od malych pranicek az po nadherne a pracne koberce. Takovemu cloveku, jako jsme my, turisti, pak ani navsteva jejich centra neprijde tak vlezla, jako kdybychom nakukovali nekomu domu. V centru je krome dilen jeste domov pro stare, sirotky a skola.
Ve meste je i mala zoo, kde chovaji hlavne himalajska zvirata, ktera snesou mistni zimu. Z nich je nejvzacnejsi ohrozena panda cervena a snezny levhart. Vedle zoo je zajimavy i mistni horolezecky institut. Tady je mozne videt plastickou mapu himalajskych vrcholu nebo vybavu horolezcu, kteri se vydavali na kopce v prubehu celeho 20.stoleti. Do sbirek samozrejme patri i veci Tenzinga Norgaye a Edmunda Hillaryho, o jehoz smrti nedavno probehla zprava ve vsech novinach.
Kazdopadne Dardziling je prijemne a pomerne neturisticke misto. Clovek si konecne po vsech tech rejzickach da i neco z tibetske kuchyne – krome rozsirenych coumejnu i vyborne a hojne objednavane momiky (plnene knedlicky) nebo nudlovou polevku thukpu. Vsechno je take o dost mene palive nez na “jihu”. Jen k tombe, prosnemu, za tepla servirovanemu pivu jsme se nedostali.
Sikkim
Z Dardzilingu, ktery lezi porad jeste v Zapadnim Bengalsku, jsme vyrazili dal na sever do Sikkimu. Pro vstup do Sikkimu potrebuje bezny cestovatel (rozumi se cizinec) povoleni, o ktere se da pozadat v Dardzilingu nebo treba v Kolkate, lze to pry i v Praze (to ale clovek dostane indicke vizum poradne zkracene). My si ho vyridili uz v Kolkate, bylo hotove behem jenoho dne a stalo nas jen jednu fotku na osobu.
V Sikkimu jsme se rozhodli prozkoumat okoli maleho mestecko Pelling, ktere je v soucasnosti slibne se rozvijejici cetrum hotylku, prijde mi, ze je jich tam vic nez domku mistnich lidi. Jednim z nejviditelnejsich rozdilu, jimiz se indicke severni staty, jako je treba Himacal prades nebo prave Sikkim, lisi od zbytku Indie, je napadna pritomnost buddhismu a tedy take buddhistickych chramu – gomp.
A protoze jsme byli v Himalajich, museli jsme si take udelat pesi vylet po mistnich kopeckach. Za dva dny jsme se prosli ke gompe Pemajangtse, podivali jsme se na zbytky davneho hlavniho mesta Rabdentse a nakonec jsme si protahli poradne nohy pri pomerne prudkem sestupu a vystupu k posvatnemu jezeru Khecopalri. Dalsi den jsme si pak mileradi 0odpocinuli :-)
V Sikkimu, stejne jako v Dardzilingu, je na rozdil od Kolkaty poradna zima (ale obvykle nad nulou), nejenze se clovek nekoupe ve studene vode, pokud nemusi (nekdy se radsi nemyje vubec), ale i spi ve flisce a rano a vecer chodi v bunde. Neni to asi tak tragicke, ale my jsme za tech par mesicu v teplych krajin znacne precitliveli…
Cestou z Pellingu jsme si jeste udelali zastavku v horkych sirnych pramenech. Prameny lezi tesne u reky Tisty a do teplych jezirek, ktera tvori, se nasklada pomerne slusne mnozstvi Indu. I my jsme se pridali (zeny do zenskeho jezirka a muzi do muzskeho) a osvezili se svezi vuni puklych vajicek…
Asam
A nakonec – proc jsem tenhle clanek tak divne pojmenovala? Protoze jsme se znovu vydali do Kazirangy a tentokrat nas cekalo velke prekvapeni v podobe velkeho ptaka zoborozce (presneji: dvojzoborozce zlutozobeho). Byli nazivo a byli dva! Ondra videl i mensiho zoborozce beloliciho…
A novi byli take pelikani. Jinak jsme videli uz bezna zvirata jako slony, nosorozce, buvoly, lednacky, orly, no proste normalka :-)
Nove jsme se na radu naseho kazirangskeho pruvodce Gogoie svezli lodkou po Brahmaputre. Brahmaputra je obrovska reka, prestoze ted v lednu tece podle meho odhadu tak polovicnim proudem, nez jak to umi v lete. To jsme mohli videt v Guvahati, kde jsme se plavili pres Brahmaputru na ostrov Umananda. V lete (pri nasi minule ceste) se ostruvek ztracel v mohutnych virech siroke reky (Ondra samozrejme tenkrat nevahal a skocil do reky… jestli to o nem nevite, on se koupe v kazde louzi), ted v zime jsme museli tak polovinu koryta projit pesky, nez jsme se dostali k vode a prevozu, uz ale nebyla moc na koupani (mene vody = vic spiny a bordelu). Gogoi, ktery se vyborne vyzna ve zviratech a v ptacich a sam zastavi dzip (ktery ridi), kde je potreba, nas prekvapil, kdyz pravil, ze je take herec. Jako dukaz nam o den pozdeji venoval CDcko s nejakym asamskym (napohled beckovym) filmem, v nemz pry hraje. Ted sice nemame moznost, ale doma se urcite podivame :-)
T
Nas zivot v Kolkate
Zatimco jadrem naseho cestovani po Indii je honba za pamatkami a prirodnimi krasami, v Kolkate se snazime prijit na kloub indicke kazdodennosti, ktera leckdy cloveku dokaze vyrazit dech stejne jako Tadz Mahal. A tak jezdime primestskymi vlaky, preme se s pradlakem nad spatne vypranym pradlem, nakupujeme na bazaru zeleninu, koreni i ryby, vydavame se na denni vylety za trochou ticha a vzduchu k dychani a predevsim tu pilne navazujeme nove znamosti a nova pratelstvi, nasledne mocne utuzovana pozvanimi na obed ci alespon vzajemnou vymenou sladkych rasagul…
A co se techhle nasich Bengalcu tyce, vytvareji dohromady moc peknou galerii vice ci mene bizardnich postav rozmanitych charakteru i spolecenskeho postaveni. Tak napriklad Haradhon, potulny muzikant-baul,
ktery prijal Jindru za svou zacku a objel s ni radu bengalskych vesnic, cimz ji umoznil poznat zdejsi venkov mimoradne zblizka (tak zblizka, ze se tu Jindra nakazila necim, co s urcitou mirou pravdepodobnosti doktori diagnostikovali jako tyfus, diky cemuz se pak zas duverne seznamila s prostredim indicke nemocnice a preci jenom trochu odlisnymi metodami lecby; ted uz je ale Jindra uplne zdrava, abyste se o ni nebali).
A nebo studentka Sudipta, kterou jsme i s jeji maminkou a tetickou pozvali k nam domu na obed, jenz v nich pak vyvolaval dlouhe zachvaty smichu, ale zaroven i neduveru,
kteryzto mirne rozpacity zazitek nas podnitil k uvaham nad zapeklitostmi vzajemneho styku a nad tim, ze zatimco my se tu snazime dost prizpusobovat a leckdy i trochu zatajovat a skryvat nektere nase kulturni odlisnosti a “libustky”, Bengalci si jsou svoji pozici a svoji pravdou casto neotresitelne jisti (holt si jeste neprosli postmodernou)…
Pak tu mame Mandzubhase, smutne vykolejeneho smrti sve zeny a beznadejne oddaneho poezii a literature a take “Himmerovi” a “Abonyimu” (tedy oboum Ondrum, ktere pro rozliseni oslovuje prijmenim). Mandzu je basnik telem i dusi (ostatne jako kazdy druhy Bengalec) a nikdy nema daleko k recitaci, v podstate se da rict, ze velka cast jeho projevu sestava z versu, ktere zpevave prednasi s pohledem uprenym v dal. O kazdem z nas dokonce Mandzu napsal adresnou basen – k velke veselosti nas vsech ostatnich tu nazval Terezu H. “zarivym mecem orientalistiky” a o Ondrovi se vyjadril jako o “zlatovlasem basnikovi, ktery kdysi prozaril temnotu nocni Prahy tim, ze mu v zime pujcil vlastni svetr”.
I kdyz nam obcas dava docela zabrat, mame ho moc radi – jenom Mandzu muze se vsi vaznosti rict, ze “…Jezis hodne trpel, ukrizovali ho… ja nejsem nabozny, ale jeho mam tak rad, protoze vypada jako basnik…” A jen on umi prehlizet zenskou cast nasi vypravy s dojemnou naivitou – kdyz jsme k nemu jednou prisli na obed ve slozeni Ondra H. a tri holky, volal Mandzu svemu synovi, ze dorazil “Himmer-timmer”, coz by se dalo prelozit asi jako “Himmer atd.” Pouzil tu reduplikaci, ktere v bengalstine slouzi k mirnemu rozsireni vyznamu danneho slova (tak kdyz se treba rekne, ze nekdo prinesl “misti-tisti”, znamena to, ze prinesl sladkosti [misti] a “naky dalsi takovy veci”). Reduplikace se vyskytuji casto, ale v tomhle pripade nas hravost bengalstiny obzvlast dostala…
Mandzu nas taky vzal na dvoudenni vylet do mestecka Taki, kde miva na mistni univerzite jednou tydne prednasku o literature.
Nejvetsim zazitkem asi bylo setkani se zbytkem literarni sekce ucitelskeho sboru, ktere se zahy zvrtlo ve smrst recitace a zpevu rabindrasangitu (tak se rika pisnim napsanym Rabindranathem Thakurem). Bylo to opravdu neuveritelne, ucitele se predhaneli v prednesu v bengalstine i sanskrtu a se stale stupnovanym nadsenim tahali z rukavu jednu pisnicku za druhou…
Z druhe strany spektra bengalskych postavicek tu pak mame treba bezejmenneho pradlaka, ktery nam nosi pradlo domu a opakovane se zajima o to, co hodlame pred nasim odjezdem udelat s lednici, s nadobim, a jestli ty pekne plastove zidle patri majiteli bytu nebo jsme si je koupili?
Vzdelana knihovnice Indira, s jejiz rodinou jsme si spolecne zanadavali na bengalske komunisty, elegantni profesor Debabrata, promeneny navstevami Evropy, Dzuna, jejiz takrka osmdesatileta babicka si nas na uvitanou privinula na hrud a zacala zpivat a tancit, a mnozi dalsi nam tu zprijemnuji pobyt, ale zminku si zaslouzi i anonymni dav na ulici, ktery ma tak urcujici vyznam pro zdejsi atmosferu. Nekdy nas az prekvapuje, jak agresivne a bezohledne se tenhle dav chova - ulice obcas v cloveku vyvolava dojem, ze tu ziji sami arogantni pitomci, zatimco za dvermi svych domovu dokazi byt Indove nadmiru mili, pohostinni a obetavi. Zkusenost prelidnenosti a vsudypritomneho davu se zda byt zasadni, nuti lidi bezohledne bojovat o sve misto na slunci, a tak se tu vsichni, jakmile vyjdou mimo okruh svych pribuznych ci pratel, tlaci jeden pres druheho a s vystrcenymi lokty si prorazi cestu za svym cilem…
Nekdy uz toho mame opravdu plny kecky, a tak nezbyva nez vyrazit z Kolkaty alespon na den. Jednou jsme si takhle vyjeli do Canningu, asi hodinu cesty vlakem, a pak se nazdarbuh preplavili pres reku do protejsi vesnice. Byla to dira, kde cizince v zivote nevideli, takze pekne autenticky a “nezkazeny” vesnicky zivot – druhou stranou mince tohohle faktu bylo, ze jsme se neustale pohybovali v pruvodu asi triceti az padesati vzrusenim vyskajicich deti, ktere jsme nijak nemohli setrast.
Kdyz jsme prisli do muslimske ctvrti, prekvapene jsme zjistili, ze je zrovna jeden ze dvou idu, nejdulezitejsich svatku zdejsich muslimu. Zatimco prvnim z nich se oslavuje konec pustu o ramadanu, tenhle druhy id je pripominkou poslusnosti a zboznosti, s niz byl Abraham ochoten obetovat sveho syna Izmaele (v nasich krajich je lepe znama krestanska verze, v niz je obetovan Izak, druhy Abrahamuv syn). Kdyz chtel Abraham vyslyset Bozi prikaz, aby mu obetoval, co je mu nejdrazsi, a chystal se Izmaele zabit, andel mu pod smrtici nastroj podstrcil misto Izmaele ovci (pry, vesnicane ale rikali taky neco o velbloudovi). Dal mu tak na srozumenou, ze Buh si sice ceni jeho zboznosti, nadale se ale spokoji s obetmi zvirat.
Na znameni tehle udalosti zabijeji muslimove o idu zvirata, v nasem pripade se obetovali kravy, a to spousty a po cele muslimske ctvrti. Kdyz jsme chvili zvedave okouneli kolem, ujal se nas syn mistniho maulviho, duchovniho, ktery byl opravnen kravy zabijet, a s velkym potesenim nas vodil od jedne krave ke druhe… No, nutno rict, ze to byl zazitek… Kazda krava byla privedena na misto obetovani ozdobena vencem rudych kvetu, potom ji svazali nohy a povalili ji na zem. Maulvi spesne precetl nekolik arabskych versu z usmudlaneho papirku, zastupujiciho koran, a dlouhym zahnutym nozem se pustil do kravy.
Nuz se nejdriv zarizl do masa na krku, pak zacla strikat krev, objevila se preriznuta pruduska, naprazdno pulsujici, oci kravy se potapely cim dal tim do vetsi hloubky, z tlamy ji bezvaldne vypadl jazyk, sverace vypustili svuj obsah… A uz nas tahli k dalsi krave a vsechno se opakovalo… Po treti krave jsme byli tohole zazitku dostatecne nasyceni a ackoliv jsme si byli plne vedomi sve zapadni zmekcilosti a pokrytectvi, skryvajici se v nakupovani sterilnich a nezivych supermarketovych rizku, odmitli jsme dalsi opakovani…
No a pak uz prisly Vanoce. Po generalce s adventnim vencem jsme si poradili i s vanocnim stromeckem, ackoliv je pravda, ze jsme ho pojali trosku netradicne a po indicku.
Ondra pak koupil na bazaru rybu, udelali jsme bramborovy salat, cesnecku i cukrovi, zpivali jsme koledy, rozdali si darky - zkratka jsme se snazili sec mohli vytvorit si vanocni atmosferu, a ackoliv Indie za okny se nenechala zaprit a tak nejak s nami dostatecne nespolupracovala, moc pekne jsme si to uzili…
K
