Indie 2007

V Kumille se nase peticlenna skupina rozdelila na dve casti. Ondra H. s Kristynou pokracovali autobusem na sever do oblasti cajovych plantazi okolo mestecka Srimangal, zatimco Ondra A., Tereza a Veronika jeli primo do Dhaky.

Dhaka je od roku 1971, kdy Banglades ziskala nezavislost, hlavnim mestem a podle censu z roku 2005 v Dhace zije 12.5 milionu obyvatel. Asi si dokazete predstavit, jak v takovem meste vypada doprava. Opet je zde videt trend cele Bangladese, vsude spousta cykloriks (v Dhace se jejich pocet odhaduje na 700 tisic)

a takova par kilometru dlouha cesta po meste muze ve spicce trvat klidne i dve hodiny. Mesto lezi na rece Burhiganze. Lepsi ctvrti, v nichz sidli vetsina ambasad a ziji bohati lide, se rozkladaji v severni casti mesta.
Mesto bylo nejspise zalozene nekdy v prvnim tisicileti naseho letopoctu, ale vetsi vyznam ziskalo, az kdyz se Dhaka v 17. stoleti stala sidlem mughalskych spravcu bengalske provincie. Puvod nazvu mesta neni presne znam. Jednou moznosti je, ze pochazi z bengalskeho slova dhaka, coz v cestine znamena skryvat, pokryvat, poklice ci kryt. Dalsimi moznostmi je odvozeni od slova dhak (cesky: strom), jmena bohyne Dhakesvari (Ukryta bohyne, jeji svatyne se nachazi v zapadni casti metropole), ci ze jmena zenskych bozstev dakini.

Na dhacke autobusove nadrazi jsme dorazili odpoledne a privital nas lehky dest. Meli jsme nekolik typu na hotel a rozhodli jsme se ubytovat ve stare Dhace, ktera je i v ramci Dhaky tim nejvetsim lidskym mravenistem. V hotelu jsme meli vtipnou prihodu s tim, ze jsme si museli hrat na manzele a sestru, jinak by nas v zadnem pripade nenechali ubytovat. Tereza se stala moji manzelkou a Veronika mladsi sestrou. Po vyrizeni nezbytnych formalit a vyplneni nekolika papiru jsme se vydali na prochazku do okoli hotelu. Ve stare Dhace se nachazi valna vetsina mughalskych pamatek, i kdyz jsou casto tak srostle se zastavbou ci napul rozpadle, ze je opravdu narocne je najit. Nase chvilkova prochazka po okoli hotelu se protahla diky zacpam, ktere vytvorily tisice riks na ulicich, a domu jsme se dostali az vecer. Riksy v Bangladesi byvaji hodne nazdobene, myslim, ze o mnoho vice a lepe nez indicke. Na riditkach maji riksaci pripevnene nejruznejsi veci – kornoutky, strapate kyticky nebo plastove rucicky, mezi draty kola pak podivne veci, hlavne aby vse bylo dost barevne a prilakalo zakaznika. Pomalovavaji se boky a zada drevene konstrukce, striska a dokonce i sedacka. Ve starem meste je pak primo ctvrt zamerena na takove malovane casti riks.

Malym problemem naseho ubytovani byl nedostatek stravovacich zarizeni, ve kterych by byl k mani alespon jeden nemasovy pokrm. Okoli naseho hotelu prekypovalo obchody se zelezem, s motory, srouby a podobnymi vecmi.

Dalsi den jsme se rozhodli prozkoumat modernejsi casti mesta, zkusit sehnat pohledy, film na diapozitivy. Po dlouhem smlouvani jsme si chytili riksu (v Dhace bylo vubec vsechno o dost drazsi, kdyz riksaci videli bilou tvar, zacinali s cenou na 100 taka, i kdyz v realu cena byla treba tricet) do Gulsanu na severu mesta. Po obede jsme si dali sraz s nasim starym znamym Antuem, ktery byl zrovna v Dhace resit dalsi papirovani ohledne legalizace jeho manzelstvi s Norou. Bohuzel se nam stala jedna neprijemnost - kdyz Tereza vystupovala z riksy, nevsimla si kanalu a hup tam. Docela dost si odrela nohu, z bolesti se necitila nejlepe, a tak jsme zbytek odpoledne proflakali v hotelu, holky na pokoji a ja s Antuem v oblasti recepce (v hotelu byl zakazan vstup cizim lidem do pokoju).

O den pozdeji jsme se konecne vydali na pamatky, sli jsme se podivat do pristavu na obrovske koryto reky Burigangy a na spoustu lodi vsech velikosti kotvici na ni. V pristavu se uz od casneho rana odehrava plno presunu cehokoli z lodi na breh ci z brehu na lod. Nam se libilo hlavne vykladani ananasu, kokosaku a cukrove trtiny.

V armenske casti stareho mesta je nekolik starych kostelu, do jednoho z nich se nam podarilo dozvonit a hlidac nas pustil dovnitr. Prostor mezi zdmi zahrady okolo kostela slouzi jako hrbitov (je zde pochovano mnoho britskych dustojniku s rodinami)V okoli pry zije nekolik krestanskych rodin (predpokladam, ze by jich bylo do stovky) a pravidelne sem chodi.

Krome toho jsme se sli projit do kampusu Dhacke univerzity. V Bangladesi hraje univerzita dulezitou roli ve spolecnosti, je to centrum politickeho deni. Napriklad v roce 1971, kdyz Zapadni Pakistan zautocil na Vychodni Pakistan, tak prvni misto, ktere obsadil (a kde povrazdil desitky studentu) byla Dhacka univerzita. Vubec cela politicka situace v Bangladesi se v posledni dobe dost podoba te v Pakistanu.  Od ledna 2007 je v zemi vyjimecny stav a dve predstavitelky nejvetsich politickych stran Begam Khaleda Zia a Sejk Hasina jsou v domacim vezeni. Armada se snazi vymytit korupci a pripravit pudu pro demokraticke volby. Drobnou vyhodou vyjimecneho stavu je to, ze jsou zakazany hartaly (stavky), coz nam cestovatelum prijemne usnadnuje zivot. Banglades a hlavne oblast Dhaky jsou totiz svymi castymi hartaly proslule.

OA

Jeste k Dhace od Kristyny a Ondry

Nam se v Dhace docela libilo, snad i proto, ze jsme do ni prijeli z krasneho Srimangalu, kde jsme se dva dny projizdeli na kolech (cinske vyroby) mezi cajovnikovymi, citronikovymi a ananasovymi plantazemi,

coz bylo moc prijemne a dobylo nam to energii, ktera se nam v Dhace jen hodila. Dorazili jsme tedy odpocati a pripraveni na vse a nakonec jsme byli docela prijemne prekvapeni. Na me osobne hodne zapusobila moderni budova bangladesskeho parlamentu od architekta Louise Kahna, ktera vznikala v letech 1962-1983 (ta druha fotka, priznavam se, neni nase, ale je stazena z internetu).

Hned vedle oploceneho komplexu pak stoji pamatnik byvaleho bangladesskeho prezidenta, generala Zia ul Rahmana, ktery je podle mnohych zodpovedny za tihnuti Bangladese ke konzervativnimu a rigidnimu pojeti islamu, jez dnes svadi boj o vliv s liberalnejsimi postoji. Jeho pamatnik je nicmene stridmy a podareny a pekne se hodi k elegantni Kahnove stavbe.

Dalsim velkym zazitkem byla navsteva Muzea boje za svobodu (Liberation War Museum). Kdyz uz jsme asi po hodinovem hledani pristoupili na to, ze muzeum zrejme prestalo existovat, nebot o nem nikdo z mistnich nemel ani tuchy, nahodou jsme na nej natrefili a nechali se pohltit expozici, ktera byla na pomery subkontinentu skvele vedena, informativni i dojemna.

Dnesni Banglades byl v letech 1947 az 1971 soucasti Pakistanu, jehoz zapadni casti (dnesnim Pakistanem) byl politicky, ekonomicky i kulturne dost znevyhodnovan. Velkou politickou chybou bylo napriklad to, ze vlada v Zapadnim Pakistanu odmitala uznat jazyk Vychodnich Pakistancu, bengalstinu, za oficialni, ackoliv jim mluvila vice nez polovina vsech Pakistancu. Ve vychodnim Pakistanu vzniklo v padesatych letech na podporu bengalstiny mohutne hnuti, konaly se studentske demonstrace, z nichz nektere byly potlaceny jen za cenu krveproliti, a celkova touha po samostatnosti vzrustala.  

V celopakistanskych parlamentnich volbach v roce 1970 pak vetsinu kresel ziskala vychodoindicka strana Awami League. Zapadopakistanci ovsem vysledky voleb de facto neuznali, kdyz odmitli jmenovat predsedu strany Mudzibura Rahmana premierem zeme. Vyjednavani mezi obema stranami selhalo a v kvetnu 1971 zautocila pakistanska armada na vychodni cast zeme. Banglades vyhlasil samostatnost a zformoval odpor ve forme partyzanskych osvobozeneckych jednotek Mukti bahini. Masakry byly v podstate cilene na civilni obyvatelstvo a cele vesnice byly masakrovany. Do Indie se pres hranice zacaly rinout milionove proudy bengalskych uprchliku. To bylo vedle tradicniho nepratelstvi s Pakistanem zrejme hlavnim duvodem, proc do konfliktu Indie zacala posleze zasahovat. Kdyz pak Pakistan na Indii otevrene zautocil, vstoupila s nim Indie do valky, pripojujic se tak k Mukti bahini. Indie brzy ziskala kontrolu nad celym bangladesskym uzemim, v prosinci se Pakistan vzdal a vznikl samostatny Banglades.

V muzeu jsme stravili asi tri hodiny, prohlizeli si fotografie i vystrizky z doboveho tisku. Na dvorku muzea nam pak vyrazil dech samoobsluzny bufet. Clovek se mel sam obslouzit, zaplatit a umyt po sobe nadobi - tady na subkontinentu neco opravdu tezko uveritelneho…

Krome toho nas v Dhace zastihla taky Kalipudza, dalsi velky bengalsky hinduisticky svatek. Protoze ale v Bangladesi neni hinduistu zase tak moc, nebyla ani pudza nijak velkolepa, vse se soustredilo do tzv. Hindu street, kde zato byla koncentrace bohyni pusobive vysoka. Zde jedna ukazka toho, kterak Kali, pohrouzena v divoky tanec, slape po svem manzelovi Sivovi… 

K.