Indie 2007

Jak uz napsal Rabindranath Thakur, zeme bengalska je opravdu krasna. Zlaty Banglades nadchnul i nas, a to se nam vlastne posledni dny z Kolkaty moc nechtelo. Banglades je pomerne mlada zeme, jako uzemni celek vznikla v roce 1947 pri rozdeleni Indie na nabozenskem zaklade, tenkrat spadala pod spravu Zapadniho Pakistanu. V roce 1971 se Vychodni Pakistan osamostatnil od sveho muslimskeho bratra Zapadniho Pakistanu (dnesni Pakistan) a stal se samostatnou zemi. Hlavnim mestem Bangladese je Dhaka. Na uzemi rozlohou asi dvakrat vetsim nez Ceska Republika se tisni odhadem asi 150 milionu lidi.

Prechod pres hranice v Benapole byl docela bezproblemovy, uz po ceste vlakem z Kolkaty se nas ujal jeden mladik z Dhaky a na hranicich nas vodil od jedne kancelare k druhe. Vcetne cekani ve frontach, vyplnovani dotazniku a dalsiho cekani byrokracie stejne zabrala asi hodinku. Z hranice jsme se primym autobusem dostali pomerne pohodlne az do Khulny, nasi prvni zastavky na ceste. Khulna je hlavni mesto jedne ze sesti bangladesskych divizi, ktere jsou pojmenovane po svych hlavnich mestech (Khulna, Borisal, Radzsahi, Dhaka, Cottogram a Sylhet) a dal se deli na distrikty, subdistrikty atd. My mame v planu navstivit 5 ze 6 divizi, vynechame jen severozapadni Radzsahi.

Samotna Khulna nas prilis nenadchla, ale udelali jsme si z ni denni vylet do nedalekeho mestecka Bagerhat, ktere je zname pro svoje pocetne mesity nebo spise zbytky mesit, a prosli se v jeho okoli.

To se ukazalo jako prijemna zalezitost, protoze jsme na male plose videli hodne z bengalskeho venkova. V Bengalsku je obrovske mnozstvi rek (proteka tudy a usti tu do more sirsi rameno Gangy, zde pod jmenem Padma), rybnicku a vubec jakychkoli vodnich ploch, s cimz souvisi vsudypritomna zelen. Cela zeme je krasne zelena, okolo cest rostou stromy, davajici prijemny stin, na polickach se pestuje ryze a i voda je zelena diky krasnym (ale asi ne prilis chtenym) vodnim hyacintum. Prochazeli jsme se tedy v okoli Bagerhatu a pod zaminkou hledani mesit ci nejakych jinych zajimavych staveb si prohlizeli bengalskou vesnici, kterou tvori z vetsi casti obydli rybaru. Jeden rybar nas dokonce pozval k sobe domu. Povidali jsme o nasi zemi, o jeho zemi, o cenach ryb na trhu a vubec o zivote. Pak venku si Ondrove zahrali s bandou kluku kriket. Mistni lide jsou velice prijemni, pokud nejde o klasicke pokrikovace, kterych je vzdycky vsude dost.

V Khulne nas ale cekalo i jedno nemile prekvapeni, ktere se ale cloveku muze prihodit kdekoli – i doma. Kdyz jsme si v jedne restauraci davali veceri, my dojidali a Kristyna si sla vybrat sladky zakusek po veceri, prisedl si k nam jeden (uz ze zacatku nesympaticky) mladik a zacal si s nami povidat. To se stava asi stokrat za den, ale tentokrat kdyz mladik odesel, zmizela s nim i Kristynina taska, coz jsme bohuzel zpozorovali prilis pozde na to, abychom stacili neco udelat. Tasku jsme shodou nahod nasli druhy den asi o dva kilometry dal, samozrejme prazdnou… No, z chyb se clovek uci, od te doby si davame vsude daleko vetsi pozor (ten jsme zatim v Indii temer nepotrebovali).

Do dalsiho mista nasi cesty jsme se rozhodli presunout jinym druhem dopravy, nez ktery jsme dosud vyzkouseli, a tak jsme si koupili listky na raketu. “Rocket” neboli “raketa” je velka nekolikapatrova lod, obvykle ma tri az ctyri tridy a da se s ni plout mezi jednotlivymi mesty Bengalska diky ricnimu spojeni, nekdy se vyuziva i morskeho zalivu. Delka cesty zalezi na vzdalenosti, trasy, ktere jsme absolvovali my, trvaly 14 a 20 hodin – tedy dele nez autobusem, ale zato jizda lodi je mnohem pohodlnejsi a clovek toho vic vidi. Na obe cesty – z Khulny do Borisalu a z Borisalu do Cottogramu – jsme si koupili listek do druhe tridy, ale dostali jsme se i na palubu pro jednicku, kde to (alespon u prvni lodi) krasne foukalo a byl nadherny vyhled.

Borisal nakonec tak zajimavy nebyl, jen male nekolikamilionove mestecko. Udelali jsme si jen vylet lodkou na druhy breh a prosli se, tedy alespon ta zdrava cast z nas.

Vic jsme se tesili do Cottogramu, kde nas cekal Antu, manzel nasi kamaradky Nory a predevsim mistni clovek, se kterym je poznavani ciziho mesta vzdycky zajimavejsi. Cottogram je druhe nejvetsi bangladesske mesto a soucasne druhy nejvetsi pristav v Asii (po Singapuru). Pobliz mesta se odehrava i negativne proslavene rozebirani starych lodi. Ty sem putuji uz od 60.let, zdejsi pristav se stal pohodlnym smetistem stareho bordelu z celeho sveta. Meli jsme v planu se tam podivat, ale bohuzel jsme to pred zapadem slunce nestihli, tak jsme se po vyrizeni povoleni podivali alespon na doky, ve kterych se lode opravuji.

Ve meste je jeste videt vliv Portugalcu a Anglicanu, kteri tu po sobe zanechali evropske budovy a cele ctvrti. Dokonce i “cottogramstina” je pry take ovlivnena portugalstinou a arakanstinou (oblast dnesni Barmy).

Bengalstina Bangladese se od te kolkatske trochu lisi. Nejnapadnejsi je jina vyslovnost, treba c (ve slove casto) se tady vyslovuje jako c (citron) nebo s (salat), dz (dzban) jako z (zub), coz cloveka obcas zmate. Take uz jsme tady uzili nasi znalost hindstiny, napriklad pro vodu se tu pouziva slovo nikoli bengalske “dzol” (ze sanskrtu), ale hindske “pani”, pro pritakani nekdy pouziva “dzi dzi”. My jsme se ve skole ucili “kolkatstinu”, ktera se v Indii povazuje za standard, mistni zase povazuji za standard svoji rec, at uz jde o variantu z Dhaky, Cottogramu nebo jakoukoli jinou. Pro nas je to prijemne ztizene snazit se porozumet rychle a hodne hovorove reci lidi na ulici, aspon se trenujeme…

Co se tyce jidla, vychodni Bengalci jsou oproti tem zapadnim daleko vetsi masozrouti. Kdyz clovek prijde do restaurace, ma obvykle na vyber mezi cikn, matn, bif a fis. Hodne se tady ji hovezi, cehoz vyuziva hlavne Ondra, a ryby, ktere ma rada Veronika. Nakonec se ale da sehnat i zelenina nebo ridky dal, za coz jsem rada hlavne ja a cim dal tim vic i Kristyna.

Bangladesska vlada se uvedomele rozhodla zakazat pouzivani plastovych pytliku (nebo je aspon omezit) a aspon v tomhle ohledu se dostala daleko nad uroven Indie, kde se plasty valeji na kazde ulici, topi se s nimi nebo je zerou poulicni zvirata. Tady jsou plastove sacky nahrazene o trochu lepsimi sytovkami, papirovymi pytliky ze starych novin nebo krabickami, videli jsme i pytliky usite z jemne slabe latky. Susenky a voda se ale samozrejme prodava v plastu, ale porad je situace o mnoho lepsi nez v sousedni Indii.

Banglades je znama jako jedna z nejchudsich zemi sveta a moc turistu sem nejezdi. Nez jsme dorazili na ostrov St. Martin’s, tak se pocet turistu, ktere jsme potkali, dal spocitat na prstech jedne ruky. Clovek se vsude stava stredem pozornosti, casto na nas pokrikuji, “helou, ver ar ju from, vot is jor nejm” nebo rovnou neco v bengalstine. Kdyz si nekdy na kraji ulice davame caj, obklopi nas dav padesati lidi a tise civi. Pokud bychom vybirali jednu taka (mistni mena) od kazdeho cumila, byli by z nas bohaci :-)

Z Cottogramu jsme se rozhodli vyrazit na jih, co nejvic to pujde, tedy na koralovy ostrov St.Martin’s (nebo Kokosovy ostrov), a pak se zchladit do Bandarbanu v jedine horske oblasti zeme Chittagong Hill Tracts. Cekalo nas prijemne lenoseni pod kokosovymi palmami, okorenene o trochu te subkontinentalni byrokracie a logiky… jak uvidite v dalsim prispevku.

T + OA