Indie 2007

Jednim z hlavnich lakadel podzimu v Kolkate je durgapudza, vubec nejvetsi bengalsky svatek, oslavujici navrat bohyne Durgy do jeji rodne zeme, do Bengalska. Rodinny zivot bohyne Durgy je totiz usporadan podobne jako zivot obycejnych indickych zen, a tak je jen prirozene, ze Durga behem roku zije se svym manzelem Sivou v jeho dome na hore Kailas, a do sveho otcovskeho domu ze se vraci jen na kratkou dobu prave o durgapudze.

Bengalci prichod matky Durgy radostne ocekavaji a nalezite se na nej pripravuji. Ve velkem se nakupuje nove slavnostni obleceni, obdarovavaji se pribuzni, navstevuji se znami a zvysuje se spotreba sladkosti, ktera je i normalne v Bengalsku povazlive vysoka (Kolkata je udajne zapsana v Guinessove knize rekordu jako mesto, kde je na kilometr ctverecni nejvetsi pocet prodejen cukrovinek). Zkratka to par dni pred durgapudzou v Kolkate vypada asi jako u nas par dni pred Stedrym dnem – blikajici zarovcicky v ulicich, specialni slevy a nabidky v obchodech, davy a blazinec. (Jo a taky u nas doma porad nekdo zvoni a chce penize, “kdyz je ta durgapudza”.)

Krome toho ovsem po celem meste vyrustaji nazdobene stanky, stany a nekdy i hodne rafinovane konstrukce, do nichz je pak v pravy cas umisteno sousousi v cele se sochou Durgy. Do ni pozdeji po provedeni patricnych ritualu bohyne vstoupi. Stavba techto konstukci (zvanych po anglicku “pandaly”) je provazena souperenim jednotlivych mestskych casti a ruznych dalsich spolku a spolecnosti, ktere se predhaneji v tom, ktery pandal bude nejvelkolepejsi, nejnapaditejsi ci zkratka nejkrasnejsi. Letos byly pry v mode pandaly ve stylu starovekeho Egypta, ale videli jsme i pandaly peruanske,

severoamericke, pandal ve stylu bengalske vesnicky, pandal podmorsky, pandal cely vyrobeny z hlinenych nadob,

pandal v podobe lodi

nebo pandal inspirovany bengalskym filmem. V novinach jsme pak dokonce cetli i o pandalu z kokosovych orechu, z knofliku ci z clovece nezlob se a velkou reklamu mel taky pandal ve stylu hradu z Harryho Pottera, ktery byl kvuli pravum zazalovan mistnim vydavatelem Rowlingove.

Obchazet pandaly je oblibenou zabavou Kolkatanu a ruzne spolky take udileji ruzne vice ci mene prestizni ceny. Diky jednomu takovemu spolku, do jehoz poroty jsme byli diky nasemu kamaradovi Amitabhovi povolani, jsme meli moznost si prohlednout opravdu zajimave exemplare, a to bez front, ktere byly obzvlaste v noci doslova k nevystani.

Jako porotci jsme hodnotili nejenom celkove pojeti pandalu, ochotu tech, co se o nej starali, ci bezpecnostni a protipozarni opatreni, ale predevsim jsme se meli zamerovat na samotny idol, tedy sousosi sestavajici z bohyne Durgy, prave zabijejici buvoliho demona Mahisu, ze sloniho boha Ganesi, prosluleho krasavce Kartika, dalsich dvou bohyni a jizdnich zvirat vsech zucastnenych.

Pred sousosim je pak nekolik hlinenych nadob, naplnenych vodou z Gangy, do nichz v prislusnou dobu vstoupi duse (nebo spise dech ci zivot) Durgy. Nebylo nam tedy uplne jasne, kde presne a od ktere chvile bohyne je, Bengalce ale tenhle problem povetsinou nechaval chladnymi. Rikali nam, ze je jak v sose, tak i v nadobe, a nase nejapne dotazy jim asi pripadaly trochu “mimo misu”. Tri takove nadoby s dechem Durgy muzete videt na nasledujici fotce vpravo dole. A vsimnete si taky na pavu sediciho Kartika, ktery je v literature stereotypne uvaden jako priklad opravdoveho fesaka – nepripomina vam nahodou Vlastu Redla? 

Zajimavou soucasti idolu je taky bananovnik zabaleny do sari, zvany “bananova zena” a povazovany, buhviproc, za Ganesovu manzelku (na nasledujicim obrazku je zcela vlevo v bilem sari s cervenym lemem).

Krome toho lezi pred sousosim spousta ruznych serepeticek a ritualnich potreb, ktere se vyuzivaji pri cele rade ritualu. Ty se behem hlavnich dnu pudzi konaji vpodstate nepretrzite – obetnik obkruzuje idol vonnou tycinkou, ovivadlem, zvonkem, lampickou ci jaci ohankou a casto u toho velmi dynamicky poskakuje az tanci, doprovazen frenetickym bubnovanim.

Nektere ritualy ovsem maji v ramci durgapudzi vyjimecne postaveni a neni tak jednoduche je videt. Mezi ne patri obrad zvany sandhjapudza, behem nehoz je tradicne obetovan kozel (obeti zvirat jsou dnes v Indii zakazany, a misto kozlu jsou proto casto ritualne “stinany” kokosove orechy, v nekterych starych rodinach se ale puvodni podoba obradu stale dodrzuje),  nebo kumaripudza, kdy bohyne Durga vstoupi do male holcicky, ktera je pro ten ucel peclive vybrana a ritualne pripravena. Holcicka, ktera se na jeden vecer stava bohyni, pak vsem zehna a dustojne prijima projevy ucty, ktera je ji prokazovana. Nam bohuzel kumari (tj. “panna”, zde bohyne Durga v jedne z jejich mnoha podob) pozehnala jenom z televizni obrazovky (i kdyz v primem prenosu), osobne jsme se zucastnili jenom beznych obradu, ktere se odehravaly u kazdeho pandalu.

Tyhle bezne ritualy pochopitelne neprovadi obetnik sam, je naopak doprovazen zpravidla celym davem, zenami i muzi, starymi i mladymi, a durgapudza je proto dulezita i jako spolecenska udalost. U pandalu se schazi lide z cele ctvrti, delaji pudzu, povidaji si, tanci a kazdy den je taky zdarma servirovan spolecny obed (takze kdykoliv jsme v dobe obeda k nejakemu pandalu prisli, hned nam ochotne nabizeli, a kdyz jsme odmitli, vnutili nam alespon zmrzlinu nebo prasad – sladkosti posvecene dotykem Durgy). Obyvatele kazde ctvrti ostatne na vystavbu a udrzbu pandalu prispivaji a i my jsme dali skromny durgapudzovy poplatek, abychom se pred sousedy nemuseli stydet.

Tech nekolik svatecnich dnu jsme si uzili, ale nutno priznat, ze nas vsechen ten srumec okolo Durgy i dost vycerpal, a tak nas ani tak moc nemrzelo, kdyz nastal posledni den durgapudzi. Spolu s celym mestem jsme se vydali ke brehum Gangy (zde zvane Hugli), abychom mohli prihlizet tomu, jak jsou stovky a stovky jednotlivych soch i celych sousosi jedno po druhem hazeny do vod posvatne reky. Bengalci se takhle se svou matkou Durgou i s celym jejim bozskym doprovodem louci -Kolkatu krizuji nakladaky nalozene bohy i jejich uctivaci, kteri maji pomalovane tvare a jsou nalezite rozparadeni, tanci, provolavaji bohyni slavu a zkratka tropi humbuk, jaky se na takovou prilezitost slusi a patri. Kdyz nakladak vystoji frontu, je socha vynesena na breh a sup s ni do kalnych vod. 

Posledni pohled na Durgu, doprovazeny mavanim a vzdychanim zen, a uz se cela ta nadhera potapi – svatecni cas je u konce zivot se zase muze vratit do svych zajetych koleji…

K