Indie 2007

Jak jiz bylo receno, hned po prijezdu do Kolkaty jsme se zacli pripravovat na bengalskou svatbu naseho doktoranda Martina. Martin si bral bengalskou umelkyni Papiu Ghoshal,

ktera sice hlavne maluje, ale krome toho taky treba pise basne a v soucasnosti o ni jeden cesky reziser nataci dokument. Jeji fotky i obrazy si muzete prohlidnout na jejich strankach (http://papiaghoshal.tripod.com/).

De jure (tj. podle nabozenskych predpisu - saster) to tedy uplne prava pravoverna bengalska svatba nebyla, protoze Martin je coby beloch bezkastovni, nicmene obrad mel asi vsechno, co ma spravna svatba mit. My jsme Martinovi nahradili nezbytny svatebni pruvod pribuznych,

jeden kamarad mu pujcil byt, ve kterem se odehraly obrady provadene tradicne v dome zenicha. Nejdulezitejsim z nich byl obrad vystizne zvany “kurkuma na tele” a vyzadujici pritomnost alespon tri vdanych zen (musi jich byt ale vzdycky lichy pocet), ktere zenicha pomatlaji blahodarnou smesi kurkumy s olejem. Pleti snedeho Inda propujcuje kurkuma zlatavy nadech, ovsem na Martinovi byla jasne a nezdrave zluta – s bilymi zenichy tenhle ritual evidentne nepocita.

Po pomazani se z muze zbytky kurkumy zase seskrabou a odnesou se do domu nevesty, ktera podstoupi tentyz obrad. Zenich take dostane do ruky louskacek na arekove orisky, ktery musi mit od te doby stale u sebe - nevesta obdobne nosi cernidlo na oci v zelezne zaviraci krabicce.

Krome toho se v dome zenicha odehravaji i dalsi nezbytne pripravy na samotnou svatbu. Predevsim je to aranzovani daru na podnosy, ktere se potom zabali do igelitove folie. Zenich musi prinest dary neveste, jejimu otci a jeji matce, jejim blizkym pribuznym i sluhum v dome. Vetsinou jde o obleceni, cim dulezitejsi je jeho prijemnce, tim honosnejsi a kvalitnesi by melo byt - sari pro nevestu (samozrejme hedvabne, bohate vysivane a cervene, jak se na svatebni sari slusi a patri) napriklad stalo kolem 5000 rupii. V cele pruvodu nesouciho dary nesmi chybet propriety dulezite pro ritualni prubeh svatby. Nejdulezitejsi jsou tri – krome sari pro nevestu je to klobouk ze soly (s jako siska, bila duzina nejakeho stromu, neco jako clovek najde uvnitr bezoveho dreva), ktery vypada jako nacincany slehackovy dort.

Treti veci je velika ryba, ktera symbolizuje nevestu, a musi proto byt pekne nazdobena - pomazaly jsme ji kurkumou a rumelkou a na hlavu jsme ji pripichly nausnice. Byla z ni pak takova krasavice, ze nas na ulici zastavovali lidi a nesetrili chvalou a obdivem.

Dale je v pruvodu nesen maly model nositek pro nevestu, ktera jsou v bengalsku obecne jednim z nejdulezitejsich a nejcastejsich svatebnich symbolu. Posledni nezbytnou veci je tac s nejruznejsimi drobnostmi, ktere potom hraji roli pri samotnem obradu – ryze, cerny sezam, rumelka, cernidlo na oci, ghi, musluve naramky a podobne. Nutnym doplnkem jsou i tacy se sladkostmi a lotosove kvety.

Pote, co jsme odnesly dary do domu nevesty (resp. do pronajateho “svatebniho domu”, ktery ho suploval), byli jsme pozvani na obed, zatimco zenich drzel stejne jako nevesta cely den pust. Potom jsme se vratili do domu zenicha, abychom prihlizeli slozite procedure jeho obalovani do tradicniho hedvabneho odevu.

Kyz nadejde astrologem urcena prihodna doba, je zenich veden do svatebniho domu, kde je uvitan halasnym “ululululu” a troubenim na lastury a otec nevesty ho zve do domu. Obrady jsou slozite a maji nekolik fazi. V prvni z nich v oddelenych mistnostech zehnaji rodice nevesty zenichovi a neveste zase rodice zenicha, ktere zastupoval Martinuv kamarad Asok.

Pak Martina odvedli na strechu, kde spolecne s otcem nevesty sedeli na kobereccich a stridave odrikavali mantry podle toho, jak jim prikazoval oddavajici brahman. Ten tu a tam neco provadel s proprietami, ktere mel pred sebou – dal Martinovi do ruky nejake kvety, prilozil mu na koleno hrsticku ryze a podobne. Pak prinesli Papiu, sedici na nizke stolicce a zakryvajici si oblicej betelovymi listy, a sedmkrat s ni obkrouzili okolo stojiciho Martina.

Nasledoval “stastny pohled”, kdy si podle tradice novomanzele maji poprve pohlednout do tvare. Tady se ovsem zadne prekvapeni nekonalo, a tak se mohlo plynule pokracovat stridavym vymenovanim opojne vonicich vencu.

Kdyz potom byly odrikany dalsi slavnostni mantry, byl zazehnut ohen, do nehoz novomanzele spolecne za pronaseni dalsich a dalsich formuli postupne nasypali obetiny a ktery pote spolecne svazani za odev trikrat (nebo petkrat?) obesli. Proveden byl take nam jinak neznamy, mozna pro tuto rodinu specificky ritual, pri nemz nevesta podpirana zenichem ucinila sedm kroku stojice pritom na velkem kamennem valecku, kterym se roztira koreni.

Pote nastal veledulezity finalni okamzik svatby, kdy novomanzel namaluje sve zene prstem do pesinky rumelkou cervenou caru - nejviditelnejsi znameni vdane hinduisticke zeny. Tim byly, pokud vim, “oficialni” (za pritomnosti brahmana provadene) obrady u konce.

Mala spolecnost Martinovych kamaradu se sesla na strese, aby lehce popila na pamet jeho svobody, v rohu strechy hral svoje pisne baul, ktereho jsme znali z predchozi navstevy v nevestine atelieru (baulove byvali potulni hudebnici, jejichz pisne jsou povestne hlubokou zboznosti a citovosti – dnes uz se sice tolik nepotuluji, ale porad krasne zpivaji a hraji) 

a dalsi a dalsi lide prochazeli po ruznu po dome, povidali si a vybirali z bohate nabidky jidel pripravenych najatou svatebni catteringovou spolecnosti (svatebni business je velmi prosperujicim odvetvim sluzeb a muze vam za tucny peniz pripravit svatbu od a do zet). Jednoduse receno to v dome zilo az nekdy do jedenacti. Kolem jedne hodiny se zbytky oslavujich shromazdily v jednom pokoji, aby rozptylovaly novomazele, kteri podle tradice maji zustat celou noc vzhuru – coz se nakonec nepovedlo. Martin s Papiou usnuli a my jsme se vydali domu.

 OH+K