Indie 2007

Jenom na uvod – jmeno “Kolkata” je novy oficialni nazev (prepis z bengalstiny), drive se pouzivala “Kalkata” a jeste drive za Anglicanu “Calcutta”. Toho posledniho se budeme snazit vyvarovat…

Do Kolkaty jsme prijeli presne s uderem zacatku skolniho roku, tedy pro nas 1.10. Protoze jsme se chteli vyhnout neslavne proslule Sudder Street a uz z drivejska jsme znali prijemnou oblast na Goriahatmorhu, jeli jsme z nadrazi lodi pres reku primo tam. Goriahat je kousek od centra a je znamy svym nove postavenym nadjezdem (fly-overem) a spoustou obchodu s cimkoli, od struhadel a kolicku na pradlo az po drahe slavnostni obleceni. Kazdopadne v zarezervovanem hotelu Eldorado nas prijali mile a po setkani s pani majitelkou byla i cena prijemne snizena.

Po ubytovani nas cekal dulezity ukol – najit si neco k trvalemu bydleni, protoze i kdyz byl hotel na kolkatske pomery prijatelny, pri delsim bydleni by se to na rozpoctu hodne projevilo. Moc jsme nevedeli, jak se takovy byt shani, slyseli jsme, ze pro cizince a jeste k tomu jen na par mesicu to nebude vubec lehke. Nastesti prisel s tipem na pomerne velky byt Martin a jeho kamarad Chiru, ktery se od prvni soboty stal nasim “panem domacim”. Nebydli s nami, ale je spojnici mezi nami a majitelem, toho jsme jeste nevideli. Od sesteho rijna tedy bydlime v moc peknem bytecku na peknem miste, jedina nevyhoda je, ze je to odtud trochu daleko do centra. Ale uz jsme si trochu zvykli a vime, kam mame jit na jakou riksu a odkud jezdi autobus. Vic o bytu (a hlavne fotky) je ve fotogalerii. Prvni tyden se toho – krome stehovani – vlastne moc nestalo. Ja s Ondrou A. jsme se lecili z podivne horecky, Ondra si dokonce dopral poradne vysetreni v nemocnici, ale horecka nakonec (bez nasledku) sama odesla.

Dalsi tyden jsme prozkoumavali Park Street, takovou Narodni tridu v Kolkate, a jina mista v centru. Objevili jsme nove kavarny a obchod, kde se da koupit majoranka. Hned druhy den jsme si proto udelali cmundu. Navstivili jsme Birlovo planetarium s uzasnym pulhodinovym programem o planetach nasi soustavy a s castym upozornovanim, aby lide byli zticha a sli si povidat ven, nekteri z nas sli do multimedialniho Kolkata Panorama Museum, kde se stali (alespon na obrazovce) soucasti revolucnich pochodu a poslechli si Rabindranathovy pisne primo z ust samotneho mistra.

Z touhy po nejakych bengalskych knihach jsme se vydali na znamy knizni trh na College Street. Knizky se tu prodavaji ve zmeti ulicek v malych kamennych obchudcich, ale i jen u malych stanku, clovek se muze jen tak divat, nebo si rict o konkretni knihu. Prodavaci mu ji pak behem chvilicky najdou anebo ho nasmeruji nekam jinam, kde by ji pravdepodobne mohli mit. My jsme si poridili dve knizky od Sunila Gangopadhjaje – pro zacatek. Vybornou soucasti College Street je Indian Coffee House, proslavena velka kavarna, uz trochu zasla, kde se da za par rupii popit kafe nebo se i najist a odpocinout si tak od behani po ulicich venku.

Hodne jsme se tesili do hrncirske ctvrti zvane Kumortuli. Tady se totiz vyrabi sochy bohyni na nejvetsi bengalsky svatek Durga pudzu. Zakladem takove sochy je konstrukce z tyci, ktera se obali slamou, cimz se vicemene vytvaruje telo, na to se pak nanese vrstva hliny smichane s vodou. Az prvni hruba vrstva uschne, prijde na radu druha, jemnejsi. Ruce a hlava se casto vyrabeji zvlast ve formach a prilepuji se blatickem k sose. Je pak pekne, kdyz clovek vidi na ulici vysychat radu 30 bozskych hlav, jeste obracenych vzhuru nohama (nebo mozna vzhuru bradou). V tomto stavu – hnede a nahe – jsou sochy nejkrasnejsi.

(na prvni fotce vpravo dole je nedodelany Mahisa, ktereho rychle dosusi pomoci zapalenych ususenych kousku kraviho trusu)

Prichazi vsak dalsi faze – barveni, a to nejlepe kriklavymi barvami. Na Durgu zlutou, na Ganese ruzovou, na Mahisu zelenou nebo modrou. Po barveni nasleduje oblekani a zdobeni, sochy byvaji opravdu hodne nazdobene, mimo jine maji i paruku. Tahle vsechna nadhera vsak skonci po svatku v rece, coz, jak si asi dovedete predstavit, Ganze na konci jejiho toku moc cistoty neprida.

Take jsme navstivili plno nasich znamych z minule cesty do Indie, byli jsme v severokolkatske Maniktole za tetickou Papiou (Anandova maminka, Anando se vyskytuje v clanku o Golakabasu – jen abyste byli v obraze :-) ), videli jsme se se Svagatem, synem pana profesora Ganguliho, setkali jsme se s basnikem Mondzubhasem Mitrou a meli jsme i to stesti, ze Debobroto Cokroborti s manzelkou, ktery uz nekolik tydnu neuspesne ceka na viza do Rakouska a Svycarska, byl jeste v Kolkate.

Asi o dva tydny drive se nam doneslo, ze Martin Hribek se v Praze ozenil s Papiou. Martin nam pak pozdeji svatbu potvrdil, ale k nasemu prekvapeni upresnil, ze svatba jeste nebyla, ale uskutecni se 15.rijna v Kolkate, cimz padem muzeme byt jejimi svedky. Vikend pred svatbou jsme tedy stravili nakupovanim slusneho indickeho obleceni. Nebylo to vubec dobre nacasovani, protoze prave probihaly predpudzove nakupy, uskutecnovane neuveritelnymi zastupy Bengalek casto i s celymi rodinami. Predpudzove nakupy se tykaji jen obchodu s oblecenim a botami, protoze behem pudzy by meli mit Bengalci na sobe kazdy den nove obleceni. O svatbe i pudze se dozvite vic z dalsich clanku, tady v Bangladesi snad budeme mit na psani vic casu nez doma :-)

TK