Indie 2007

Cestovani vlakem v Indii je nevyhnutelne a ani neni zadny rozumny duvod se mu vyhybat, protoze vlaky predstavuji predevsim na delsi vzdalenosti jednoznacne nejpohodlnejsi a pritom zaroven nejrychlejsi a dostatecne spolehlivy zpusob dopravy. Zpozdeni byvaji sice pravidlem (ale vsadte se, ze az pojedete na nadrazi jednou o pet minut pozdeji, vas vlak jel na cas a je davno v tahu), ale vetsinou neprekroci snesitelnou dobu. Uz i druha nejnizsi trida (tedy “second class sleeper”, nebo jen “sleeper”) poskytuje dostecne pohodli v podobe mista na sezeni ve dne a lehatka v noci, a to za velmi rozumne ceny (Dilli-Kolkata, cili 1453 kilometru a den cesty, za cca 450 rupii, cili asi 230 korun – tedy asi tolik, co v Cechach cesta vlakem z Prahy do Doubice a to bez mistenky). Vyssi tridy potom poskytuji komfort v podobe klimatizace, prostornejsich kupe, zakazu vstupu zebrakum a nejruznejsim obejdum, nebo luzkovin.

Nejvic legrace ale clovek zazije prave ve sleeperu, i kdyz tu casto musi celit nejruznejsim obtizim. Pres den se do sleeperu napriklad nahrnou lide, kteri jedou kratsi trasu, a vlastni misto na sezeni potom neni uplna samozrejmost – na miste pro tri sedi casto ctyri + deti a veci. Lide maji k sobe blizko a ve vetsine pripadu jsou spolecne cesty srdecne a pratelske – povida se, spolecne se ji ruzne pochutiny a pije se caj. To vsechno a jeste mnohem vic nabizeji k prodeji chlapici od drah, prochazejici kazdou chvili ulickou a vyrvavajici svou nabidku. K veceru pak mate pravo na svoje misto na spani, ktere vam ostatni vetsinou bez reptani uvolni, pokud naznacite zamer jit spat. V jednom kupe se vyspi sest lidi, vzdy tri a tri nad sebou. Naproti pres ulicku jsou potom jeste dve lehatka, na kterych se spi po smeru jizdy.

Ta jsou kratsi a tim padem napriklad pro me trochu nepohodlna. Nejvyzadovanejsi jsou naopak mista na hornich luzkach, kde muze clovek vetsinou nerusene spat i pres den a navic muze nohy vytrcit klidne do ulicky, pokud je mu i tahle postel kratka. Vetsina Indu je tak mala, ze pod nimi proste projde. Luzka jsou docela pohodlna a rytmus koleji spolehlive ukolebava, a tak jedine, co rusi klidny spanek, je nepohodlny batuzek plny cennejsich veci schovany pod hlavou kvuli obavam z okradeni.

Problemem ve sleeperu byva krome zebraku a neodbytnych cisticu bot predevsim nadmerny pocet zavazadel se kterymi Indove cestuji – cim nizsi trida, tim vice zavazadel. Bezna vybava nejake mensi skupiny vypada asi takhle: velka taska plna jidla, taliru a misek, nekolik velkych tasek plnych prosteradel, dek, polstaru a nekdy je pribalena i tenka matrace (spacak je tu vec neznama), dalsi tasky plne ruznych daru pro pribuzne, nesmyslne blbiny neznameho ucelu, kufry s oblecenim + cokoliv dalsiho az po velikost lodniho kufru. Pokud clovek narazi na takovehle stehovani narodu, chce to obcas hodne dlouhe vysvetlovani, aby vzali na vedomi, ze ta jejich krabice vam pod nohami opravdu prekazi a ze mit celou cestu batoh na kline neni OK.

Jinak je ale cesta vlakem v zasade prijemna zalezitost. Diky naprosto perfektne fungujicimu rezervacnimu systemu (poklona Indickym draham) je mozne si dlouho dopredu koupit listek, ktery je vzdy vcetne mistenky. Pro turisty jsou navic specialni kvoty, takze mohou ziskat mista ve vlaku i pomerne kratce dopredu (kratce rozumim treba tri dny). Tato vyhrazena mista jsou ale dosazitelna jen ze specialnich rezervacnich kancelari, ktere ovsem nejsou bohuzel vzdycky pri ruce. Potom musi clovek do fronty s mistnima a pocitat s tim, ze na popularnich trasach budou vsechna mista v rychlejsich vlacich (napriklad nejrychlejsi vlaky jedou z Kolkaty do Dilli asi 23 hodin, nektere pomale ale treba i 40) plna treba i vic jak mesic dopredu. Existuje take neprehledna zmet daslich kvot, rezervovanych mist a slev, ktere pokryvaji ruzne hendikepovane, nemocne (napriklad pacient s neifekcni leprou ma slevu 75 procent, cestuje-li za lekarem), valecne veterany (pricemz se peclive rozlisuje, z ktere valky ci operace). Specialni vagon je take vzdy vyhrazen pro zeny, ktere mivaji na nadrazich u pokladen dokonce i vlastni okynko, podobne jako treba valecni invalide (to jsme ve skutecnosti videli jen na nadrazi v Dilli). I kdyz ma clovek platnou rezervaci, najde casto na svem miste sedet nekoho jineho, nebyva ale zadny problem dotycneho vystrnadit za halasneho mavani listkem.

Vlaky mivaji take nejnizsi tridu, takzvanou “chicken class” (oficialne “second unreserved”), a pouze do ni se prodavaji listky bez mistenky. A taky se jich prodava neomezeny pocet, tedy kdo se vejde, ten jede. I diky teto tride prepravi Indicke zeleznice (mimochodem udajne nejvetsi komercni zamestnavatel na svete – v nekomercni sfere je predci pouze cinska armada) 16 milionu lidi kazdy den. Kureci trida byva beznadejne narvana a prave kolem jejich dveri se pri prijezdu vlaku do stanice tvori nejvetsi chumly lidi derouci se dovnitr jeden pres druheho.

Kdo se nevejde, nejede, kdo se neprorve dopredu, nesedi. A je jedno, jestli jste nahodou stara babicka. V tomhle ohledu jsou jinak mili a vcelku krotci a bojacni Indove naprosto bezohlednym stadem sobeckych pitomcu. Prikladem budiz nedavny incident na stanici Mughalsarai nedaleko Varanasi. Na nadrazi tehdy prijely tri vlaky naraz a ve vznikle tlacenici vystupujicich a nastupujich bylo uslapano 15 lidi. Stejne, ackoliv ne tak tragicke scenare se opakuji dnes a denne ve vsech dopravnich prostredcich, ve vlacich, na privozech, v autobusech, v tramvajich, v metru, kdekoliv. Clovek se muze cilit, muze je zkusit poucovat, setka se ale prinejlepsim s nechapavymi usmevy. Skutecne, clovek tu ma presne tolik mista na slunci, kolik si je schopen pred ostatnimi uhajit a na ostatnich vydobyt.

OH

PS: Prvni dve fotky zachycuji neobvykle prazdny vagon pri nasi ceste z Dzaipuru do Varanasi (zpozdeni asi pet hodin). Treti fotka nezobrazuje “chicken class”, ale primestsky vlak v Kolkate – je ale podobne narvana. Vice zajimavych faktu na adrese: http://en.wikipedia.org/wiki/Indian_railways