Indie 2007

Vcera rano jsme si oproti nasemu standardu trochu privstali, abychom se vyhli slunicku a zvladli prvni stoupani jeste za prijemneho pocasi. Chystali jsme se na nas prvni trek z Karimabadu na Ultarske louky, prijemne sevrene misto mezi sesti- a sedmitisicovkami.

Vyrazili jsme v sest hodin, vylezli k pevnosti Baltit a odtud jsme se propletali domky a  zahradkami, cestu jsme vsak jen matne tusili. Neni slozita, je to vicemene porad rovne, ale prece jen jsme si hned rano trochu zasli. Vedeli jsme jen, ze se mame vyhybat vodnim kanalum, po kterych se sice da pohodlne jit, ale cloveka pak nemile prekvapi, kdyz kanal najednou prudce stoupa nebo naopak klesa dolu. Cesty tu nejsou nijak znacene, snad aby si turiste radeji zaplatili mistni pruvodce. Cesta byla prijemna, i kdyz slo hlavne o stoupani a my netrenovani do kopce docela funeli. Kdyz jsme uz meli v planu prekrocit rozvodneny potok (kde mezery mezi kameny byly asi metrove a proud dost velky), objevili se za nami tri mistni lide a ukazali nam spravnou cestu – samozrejme jinudy. Sli take nahoru na Ultarske louky za svoji kravou, kterou tam maji volne ustajenou po cele leto. Cesta najednou byla prijemnejsi, protoze jsme na ni nemuseli davat pozor a navic jsme si mohli povidat s mistnimi lidmi.

Ultarske louky jsou nesmirne krasne a oproti okolnim sedym horam krasne zelene. Z okolnich sedmitisicovych vrcholu pada dolu ledopad, prachem uz hodne zbarveny do cernoseda. Na loukach se da najist a prespat v pronajatem stanu. Moznost jidla jsme vyuzili a dali si ve 3.300 metrech vyborny obed.

Po obede jsme si jeste vylezli asi o 200 vyskovych metru vyse na dalsi kochani. Kochali jsme se ostatne po celou dobu, je to prece jen v takovych krasnych horach dobry duvod k castemu odpocivani. Kuchare a hoteliera v jedne osobe jsme naucili par ceskych frazi, tak treba dalsi Cechy privita plynulou cestinou :-)

Cesta dolu byla o dost rychlejsi, i kdyz jsme si opet trochu zasli. Takovy mistni pruvodce by nam asi usetril dost casu. Parkrat nam v suti podjela noha, a tak jsme se vratili s odrenyma kolenama. Cestou jsme jeste potkali tri horske kozy na treku, ktere zabiraly celou cestu (uzkou pesinku nad srazem) a nechtely se hnout. Ondra na ne varovne zautocil kamenim, ale kozel se nehnul. Ja jsem ho nakonec obesla snizenym kanalem, ktery vedl podel skaly a Ondra vytrval a po vzajemnem domlouvani ho obesel dustojne. Nebylo by asi prijemne byt trknut do kolen pul metru od srazu.

Za celou cestu jsme potkali jen tri mistni a ctyri cizince, prijemny rozdil napriklad od Vysokych Tater.

Dnes se presouvame o 200 km jizneji a udelame si trek na Pohadkove louky (Fairy Meadows), odkud by mely byt nadherne vyhledy na Nanga Parbat.

T