19. Kalpa, Tabo, Dhankar, Lalung, Kaza

Vesnice Nako na vybezku nad udolim. Prekrocili jsme hranici srazkoveho stinu a krajina zpustla, coz ji ovsem neubralo na krase. Mezi obyveteli zacali prevladat buddhiste a vzhledem a reci se zacali podobat Tibetanum. Na posledni fotce improvizovany modlitebni valecek.

Na vylete z Nako.

Vesnice Tabo v udoli reky Spiti a jeji a starobyla gompa, cili po tibetsku klaster (pokud jsem to spravne pochopil).

Dhankar. Nejprve fotky z vyslapu od silnice, kde nas vyhodil autobus (asi 400 az 600 metru prevyseni). Na vrcholu skaly je videt mistni gompa, nemene slavna, nez ta v Tabo. Pod klasterem v udolicku je krasna vesnice. Na konci je snimek celeho osidleni s klasterem nalevo nahore. Na vrcholku napravo je stara pevnost a pod nim obytne stavby – pozustatky byvaleho hlavniho mesta mistniho statecku – ktere od silnice videt nebyly. Mezitim je nekolik fotek interieru (rozmazanych, protoze se nesmi fotit s bleskem), nekolik zaberu zpet do udoli na soutok rek Spiti a Pin a nekolik pozoruhodnych predmetu.

Vylet z Dhankaru k jezeru ve vysce nad 4150 metru. Nejvyssi bod, ktery jsme dosahli vlastnim usilim.

Cesta z Dhankaru do Lalungu a setkani s jezdcem na caru, zvireti podobnemu jaku, ktery nas pocastoval mistni palenkou. Dodali jsme fotky jezdcu na caru. Druhy snimek zachycuje vzacnou kulturniu vymenu – arak za slivovici.

Malebna vesnice Lalung, jeji klaster, stupy, policka a domy.

Klaster na vrcholu kopce nad vesnici Kih u Kazy, dalsi s tisiciletou minulosti a pohodlnou statem subvencovanou pritomnosti. Reka v udoli je stale Spiti. Jo a taky dasli misto, kam jsem se musel vracet pro klobouk. Zatim asi nejhorsi, protoze jsem se skrabal tak 150 metru do kopce “zkratkou” pres sutoviste.

Prusmyk Kuzum La (pokud si to jemno dobre pamatuju) – nejvyssi bod, kde jsme stanuli (skoro 4600 metru). Dovezl nas tam ale autobus. Na vrcholu nechybi stupy, kolem nichz autobus obkrouzi - pochopitelne po smeru hodinovych rucicek. Na jedne z fotek je videt, jak vypada hlavni (protoze jediny) tah oblasti na vetsine cesty z Kazy do Manali (12 hodin v autobuse s divci tridou, ktera celou cestu bud spala nebo zvracela z okynka).

Krajina za vyse uvedenym prusmykem velmi rychle zelenala a na obloze pribyvalo mraku - vyjeli jsme opet do oblasti zavlazovane monzuny. Cesta se klikati a ne vzdycky vsichni zvladnou vytocit serpentiny, jako nakladak na dvou fotkach.